Je s podivem, že zatímco řada stejných průšvihů u jiných zakázek zaplní titulní stránky novin, obří ekozakázce se medializace vyhýbá. Vezměme si například utajené vlastnické struktury těch, co chtějí z daní poplatníků získat až 115 miliard korun a účast firem s „vroubkem“ z minulosti.
Nejdříve k těm vroubkům z minulosti. Jediní uchazeči, kteří prošli podezřelým sítem úředníků ministerstva financí (viz tady nebo zde), jsou shodou okolností stejné společnosti, které sanovaly ekologické zátěže ve Škodě Plzeň. A sám ministr financí Miroslav Kalousek to ví: „Když se čistila Škoda Plzeň, předpokládaly se náklady 750 milionů, konečná cena byla 12 miliard – a to platil stát. S tímto příkladem jsem se seznámil po příchodu na ministerstvo financí a říkal jsem si: Tak to by se opravdu dít nemělo,“ řekl v létě Lidovým novinám.
A přitom je například sdružení Marius Pedersen složeno z firem, které se na této skandální zakázce podílely. Ještě skandálnější ovšem je, že žádná z firem, které zůstaly ve hře v rámci této veřejné zakázky, nemá průhlednou majetkovou strukturu. A naše sdružení dostává stále více podnětů, že všechny tři firmy, jež vyhověly požadavkům ministerstva financí, jsou spolu ve skutečnosti majetkově a finančně propojeny.
Proč se o to vláda a odpovědní ministři více nezajímají? Premiér Nečas nás nyní odkázal na úředníky ministerstva financí kteří nám prý na všechny dotazy odpoví a také na Úřad pro hospodářskou soutěž (viz. přiložená fotokopie jeho odpovědi). Tak uvidíme, na odpovědi se budu těšit. (Dopisy oběma úřadům zde.)
Evžen Staněk
